Farewell.

Poem-Sousoší

14. listopadu 2009 v 10:31 | Vivianne |  →"Poetry"←

Prosím nekopírovat!!!!

Sousoší

Jdu jasnou nocí a naslouchám větru,
houkají sovy a já v teplém svetru,
dívám se kolem,přemáhá mě strach
ze starého sousoší svál vítr všechen prach...

Sousoší pokryté staletou špínou a mechem,
zpívá svou píseň,sborově a jedním dechem.
Ta dívka a chlapec,oba s kamennou tváří,
jsou překrásní v tejemné měsíční záři.

Jak stáli tak nehybně,propletli ruce
a bledýma očima hledali v dálce
ten důvod proč stojí zde,oba jak kámen
jen povzdechli,nenašli a řekli si amen...

Ta dívka a chlapec s prázdným výrazem v očích
čekám,až pohled svůj ke mně zvědavě stočí...
Již dozněla ta píseň,píseň lásky,
píseň toho chlapce a té krásky...

Dvě postavy na tomhle stařičkém sousoší,
Objímají se,s láskou a rozkoší.
Měsíc jim na těla svítí bledou září
řekni mi,osude,proč se tak smutně tváří?

A když nastal úsvit zkrvavený,
tak ustal,vítr unavený.
A na sousoší stojícím v temné ulici,
stekla slza dívce po líci
a v dálce zazněli slavíci...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama