Instead of trying to change your past, why don't you try changing your future?
Hopeless dreamer. Crazy with Art. Not very good writer. Freaky book-colector. Anarchist. Revolutionary. Japanofil. Running with wolves. The Dollars member. Potterhead. Hunger Games fan. Warrior in Game of Thrones. Sherlockian. I hunt demons with Supernatural. I cry over fictional boys. Fantasy lover. Otaku and Fujoshi. Wiccan witch. K-pop fan. Totally pesimistic. Farewell.
Skype: maya.ellen
E-mail: maya-ellen-goringtoon@seznam.cz (nezastihnete mě)
Facebook ~ Twitter (skoro tam nejsem)

Newest poem(song): Not So Great After All

Listening Now:
Avalanche
Elite webs:

Listopad 2010

Rozcestník-Magie

28. listopadu 2010 v 19:04 | Vivianne Nessa Ettelëa
Vítejte v té tajemnější rubrice na tomto blogu...Tahle rubrika je totiž věnována magii,podstatě všeho.Doufám že zde naleznete odpovědi na vaše otázky :)

AURA


Deceiver

27. listopadu 2010 v 15:27 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →"Poetry"←
Deceiver

You broke my heart
We were so tight
So much to say
And forget at once
You believed
We'd break our differences
Made me distressed
Tore down my dress
Fought for me
Died for me
When all I wanted was for you to see

Deceiver
Deceiver of our tale
What is your reason?
What I
What I
What I can tell?
Somewhere
Outside
Is there someone
Lusting for reward?

Why,just why?
Yes, I sinned
It made no difference
And your beaming eyes
Carry desire to tear me apart
You'r a liar
A Deceiver


Deceiver
Deceiver of our tale
What is your reason?
What I
What I
What I can tell?
Somewhere
Outside
Is there someone
Lusting for reward?

Show me the darkness you're keeping inside
Answer the feelings you deny so hard
Tell me you understand
What cursed me and made me stand
In the fire!

Let me know how fame clouded your mind
You need to decide between "lose" and "find"
Tell me you understand
What cursed me and made me stand
Die you liar!

Deceiver
Deceiver of our tale
What is your reason?
What I
What I
What I can tell?
Somewhere
Outside
Is there someone
Lusting for reward?

Přesýpací hodiny

22. listopadu 2010 v 19:37 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →Jednorázovky←
Byla noc.
Noc temná,temnější než hvozd,kterým jsme se spolu procházeli,temnější než modř tvých krásných očí,temnější než kdykoliv předtím.

Protože tohle byla první noc bez tebe.

Vítr.
Tak znělo tvé jméno.Wind,tak sis říkával.Připomínal jsi mi ho,jak sviští nad lány zlatavých polí,nad klasy,které měli barvu tvých vlasů...Nebo tvé vlasy měly barvu těch klasů?

Prach?
Ne písek.
Sesula jsem se na zem,k němu a zabořila do něj prsty.

Pár rudých kapek vsáklých do písku.
Krev...Tvoje?Srdce mi vynechalo.Pohladila jsem tu krev.Zadívala jsem se na prsty.Přičichla k nim.Ne.Moje.

Necítila jsem bolest.Jen smutek.Zlost.

Kdo?
V mysli se mi zjevily rudé oči.Rudá...krev?Ano...vlastně ne!

Proč?
Kvůli mě.Chtěl mě.Dusil mě.Ty ne....tys dusil jeho.

Nenáviděla jsem ho?
Ne.Milovala.Tebe taky.Ne dost...Nebo ano?

Slzy...
Pro koho?Pro tebe?Ano...On nepotřeboval můj pláč.

Miloval mě?
Ne.Zneužil mě.A ty?Jistěže jsi mě miloval.Zemřel si pro mne.

On?
On tě zabil...Zničil můj svět.Vyrval mi srdce.Tobě dřív...

Ale proč?
Žárlivost?Ne.Nemiloval mě.Potřeboval....krev.

Ale já unikla.Bez srdce,to ano.
Bez srdce,bez života.
Bez tebe.
Ale s ním.

Lhal.
Já nevěděla.
Řekl,že ty hodiny tě vrátí....Navrátí tě zpět.
Lhal.

Vrátila jsem se pro tebe.
Ale tys tam nebyl.Jenom sklo.

Lhal.

Bušila jsem pěstí do skla.
Východ?Ne.Samozřejmě že ne.
Nedovolil mi utéct.A kde jsi byl ty?

Mrtvý.Pryč.

Lhal.

Pod nohama mi něco křupalo.

Prach?
Ne,písek.

Rudé skvrny...Krev.

Moje.

Kde?

V přesípacích hodinách.

Velkých.

Co pak?

Kéž bys tam byl se mnou.

Se mnou....

Sklo.Všude.

Hodiny ležely na polici.Dolů....přes dva metry....

K jednomu konci a narazit do skla.

Bolest...Ale...Nesmím....Se mnou...

K druhému konci a narazit do skla.

Bolest...Se mnou...

Hodiny se kývají...

Skoro.

Ještě jednou narazit do skla...

Hodiny letí...

Náraz.

Sklo.

A písek.Všude.

Písek v plicích.

Já.Ty.Písek.

Ty.

Písek.

Ty....


KONEC.




Tak jenom taková malá Kusovka na pobavení,zamyšlení a odreagování :)

Sea Solitude-poem

22. listopadu 2010 v 17:23 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →"Poetry"←
When the moon lifts up the sea,
waves come like an army
and you will see
when the Water flows
through your hair
think about her soul
stay there...

The temptation of the sea
and the moon's gravity
will make you see
your hidden agony
your solitude.
Solitude of sea...








Joo našla jsem to :P

2.Kapitola-Nesvéprávná

18. listopadu 2010 v 20:06 | Vivianne Nessa Ettelea |  →Škola úplňku←
Probouzela jsem se a mé myšlenky ihned zastínil strach.Co po mě chtějí?Neodvažovala jsem se otevřít oči--únosce jsem slyšela jen kousek od sebe.Celé tělo mě bolelo....to mě jako nacpali do toho kufru????!V podstatě to dávalo smysl-mohli tak nepozorovaně proklouznout ven,aniž by vzbudili rozruch a podezření,jenže já se musela přemáhat,abych se náhodou nepohnula.Kupodivu jsem ale necítila pouta a leželo se mi měkce,jako by mě položili na matraci.Nakonec jsem to nevydržela a nechtěně jsem se zavrtěla.Doufala jsem,že si toho nevšimnou,jenže moje naděje se rozplynuly,když jsem uslyšela mužský,rozjařený hlas.,,Už je vzhůru!!"zašveholil.Nikdy bych neřekla,že by nějaký chlap mohl ZAŠVĚHOLIT,ale tehdy jsem změnila názor.Jeho vlasy mě šimraly na tváři.,,No tak,otevři oči,už vím,že nespíš,"prohlásil konejšivým hlasem.,,Nemusíš se nás bát,nechceme ti ublížit."Váhavě jsem ho poslechla a otevřela oči a zamrkala.Obličej toho muže visel přímo nade mnou-byl to ten nejmladší z nich-a zářivě se usmíval.Mohlo mu být tak osmnáct,maximálně dvacet.Rozhlédla jsem se kolem a zjistila jsem,že jsem byla v nějakém minibusu,položená na sklopeném sedadle.Ostatní sedadla byla obsazena zbylými muži.Omámeně jsem se posadila a blýskla po nich očima.

Ani jeden z nich se netvářil nepřátelsky,já se tím ale nenechala zmást a zamračila jsem se.,,Co po mně chcete?"procedila jsem mezi zuby.Mladíkovi se po tváři rozlil lítostivý úsměv a začal vysvětlovat.,,Promiň,ale museli jsme tě unést...asi by ses nenechala nalákat na bonbónky,ne?"pokusil se o vtip,já si ale jenom odfrkla.Pokrčil rameny a nervózně poračoval.,,Jsme....ehm strážci z jedné....hmmm....internátní školy a máme za úkol tě do ní urychleně dovézt.Jmenuji se Raphael Narrat a ty jsi Vivanessa Goringtoonová."Nepřemýšlela jsem o tom,jak zná moje jméno.,,Ví o tom matka???"zeptala jsem se nedůvěřivě.,,É...."zasekl se Raphael a po krátké odmlce dodal:,,Ne.Obávám se,že se o tom ani nedozví..",,DĚLÁŠ SI SRANDU???"zaječela jsem na něj.Vstala jsem a vrazila mu pěsti do hrudi,aniž bych brala ohledy na jeho velikost a věk.Nebránil se.

,,Jak se OPOVAŽUJETE mě takhle unést???Oni vás chytnou a pak sváma zatočí!!!Odsedíte si doživotí!Nebo vás rovnou zastřelí!!Šmejdi prolhaní!Jsem si jistá,že žádná škola ani neexistuje!"Zastavila jsem,abych se nadechla a chtěla pokračovat,ale jeden ze zatím netečných mužů na sedadle mě přerušil.,,Buď te zticha,slečno Goringtoonová!"polkla jsem a ztichla.Raphael mi jemně sundal ruce z jeho hrudi,ale nepustil je.Tiše pronesl:,,Je mi to líto,ale obávám se,že svou matku již do své dospělosti neuvidíš..."Zasyčela jsem:,,vážně?",,Bohužel ano."řekl znovu mladík a stále se tvářil soucitně.Chytla jsem znovu hysterák.,,Já nechci na tu školu!!!"zaječela jsem,až sebou škubli všichni muži ve voze a i řidič minibusu trhl volantem.,,Mám svoji školu a nechci na žádnou jinou!Vy..."Mladík mi přitiskl ruku na ústa a znemožnil mi tak jakýkoliv odpor.,,Poslouchej mě Vivanesso-"Potlačila jsem chuť zatnout zuby do jeho dlaně a trhnutím hlavy jsem se osvobodila.,,Nessie,když už."Snažila jsem se,aby to vyznělo co nejvíc důstojně.,,Nessie."Zasmál se Raphael.No,snaha byla.,,Škola,na kterou tě vezeme,není normální škola pro obyčejné dívky a chlapce v tvém věku.Je to škola pro studenty s určitými...schopnostmi."Nechal ta slova vyznít,ale na mě valný dojem neudělala,možná proto,že jsem vůbec netušila,o čem to mluví.Když viděl,že nedávám najevo žádné vzrušení,načuřeně pokračoval.,,Schopnostmi,které je činí odlišné,lepší než zbytek světa.Tyto děti většinou netuší,že jsou zvláštní a my je poté musíme přepravit do zmiňované školy,kde bydlí až do své dospělosti a učí se pracovat se svými ,,dary".Ty jsi jednou z nich,Nessie.Proto jsme tě unesli,i když takový výraz bych nepoužil."Odmlčel se a zkoumavě se na mě podíval.Já jsem se rozhodla položit základní otázku.

,,Jaké schopnosti máte na mysli?"Raphael se zatvářil,jako by se mu do odpovědi moc nechtělo,a tak jsem se zatvářila výhružně.Jeho zvláštní,hnědé oči se rozšířily a mě poprvé napadlo,že vypadají jako psí.Ta skutečnost mě dost vyděsila.,,Dobře,dobře,povím ti to,jen se zbytečně nerozčiluj.Upozorňuji tě,že mi ale nejspíš nebudeš věřit.Většina z těch,které jsme vezli do školy,se nám vysměje."A vědí proč,pomyslela jsem si.No nic.,,Budeš mě možná považovat za blázna,ale jsi vlastně postižená jedním velice zvláštním,vzácným a dědičným virem.Tento vir se dědí většinou přes desítky generací,takže pochybuju,že se dopátráš,kdo byl jeho nositelem před tebou.",,Zkraťte to," povzdychla jsem si.Začínalo se mi to čím dál tím víc příčit.Virus?Dědictví?Haha.,,Chtěl jsem tím říct,že tvůj rod je odlišný jistou schopností...měnit se ve zvířecí podobu."Znělo to bláznivě.Znělo to jako slova šílence.,,Děláte si srandu?" Zasmála jsem se.,,A vy čekáte,že tomuhle budu věřit?",,Lykantropie je známá už od starověku,Nessie.Není to žádný výmysl,ale krutá realita."
Ach bože.ACH BOŽE!

,,Dobrá,tak dejme tomu,že jsem opravdu,jak říkáš,lykantrop.Na jaké zvíře se teda budu měnit?"Čekala jsem,že ho tahle otázka zaskočí,to jsem se ale hodně spletla.Svraštil čelo a podrbal se na bradě.,,Hm...těžko říct.Podle očí soudím,že to bude psovitá šelma,ale jsitý si nejsem."Jeho slova mě vyděsila,tak,že když jsem znovu promluvila,můj hlas vylětěl do závratných výšin.,,Podle očí?"Raphael se usmál a začal se štrachat v jeho objemném baťohu.Pak mi podal malé zrcadlo.No to mě podrž!Jaký člověk mužského pohlaví u sebe nosí zrcadlo?Nadechla jsem se a pak jsem se podívala na svůj odraz.Chtěla jsem zalapat po dechu,z úst mi ale nevyšel ani hlásek.Pusa mi spadla a vytvořila komické O.Z odrazu na mě hleděly dvě cizí oči.Byly pronikavě smaragdově zelené,bez bělma a byly mnohem šikmější a větší než dřív.Vypadaly úchvatně.Já vypadala úchvatně.

Celý svět náhle vypadal úchvatně.

Until the Twilight

18. listopadu 2010 v 19:28 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →Kresby←
A další kresbička :)

Tahle poputuje do soutěže,tak uvidíme,jak dopadnu :)

Jinak ano,na pozadí je fotka,moje fotka,takhle nějak vypadá západ slunce z oken mého pokojíčku :)

Snad se bude líbit :)



Lost and Caged

17. listopadu 2010 v 21:20 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →Kresby←
Další obrázek,sice starší,ale to nevadí :)



Sorrow

17. listopadu 2010 v 21:19 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →Kresby←
Tenhle obrázek jsem dokreslila před chvílí a krásně vyjadřuje moje momentální pocity :(


Sea Solitude

17. listopadu 2010 v 21:18 | Vivianne Nessa Ettelëa |  →Kresby←
Ahoj,já vím,já vím,dlouho jsem tady nebyla,ale ted snad budu mít více času,takže se budu snažit :)

Začnu obrázky...

Tenhle první má název Sea Solitude což znamená Mořská Samota,měla jsem k tomu i básničku,ale nemůžu ji najít...No na obrázku je Reia,můj světlonoš...