Instead of trying to change your past, why don't you try changing your future?
Hopeless dreamer. Crazy with Art. Not very good writer. Freaky book-colector. Anarchist. Revolutionary. Japanofil. Running with wolves. The Dollars member. Potterhead. Hunger Games fan. Warrior in Game of Thrones. Sherlockian. I hunt demons with Supernatural. I cry over fictional boys. Fantasy lover. Otaku and Fujoshi. Wiccan witch. K-pop fan. Totally pesimistic. Farewell.
Skype: maya.ellen
E-mail: maya-ellen-goringtoon@seznam.cz (nezastihnete mě)
Facebook ~ Twitter (skoro tam nejsem)

Newest poem(song): Not So Great After All

Listening Now:
Avalanche
Elite webs:

Červen 2011

New books AYE! ^^

26. června 2011 v 22:11 | Vivianne Nessa Telemnar |  →Blogerino←
Zdravíčko moji drazí :D

Zítra mi bude patnáct a strašně moc se na to těším a ani nevím proč :)... Každopádně jsem včera byla na nákupech a vybrala si tři úžasné knížky (co jiného si můžu vybrat, že...) a to tyhle:

1) Inkarceron - Catherine Fisherová

Inkarceron mám už rozečtený, jsem už skoro v polovině a zatím je to ÚŽASNÉ potom tu napíšu recenzi....

2) Anita Blake Novel - první díl Guilty Pleasures - Laurell K. Hamiltonová

Abych byla upřímná, Provinilé Slasti už jsem četla, ale tentokrát je mám v anglickém originále a na to se moc těším....

3) House of Night Novels - sedmý díl Burned - PC and Kristen Cast

Taky v angličtině, Školu noci mám moc ráda, ale nejdříve si půjčím 6. díl....


Taky jsem dostala mobil, ne koupený, ale starší, firemní mobil od strejdy, který není vůbec používaný a má QWERTY klávesnici, můj sen... LG GW300 kdyby to někoho zajímalo :)

Takže jdu spát, zítra zase škola, mějte se, pac a pusu atd. :P xD ^^
Váj Váj

Just myself and my higher, more perfect me

20. června 2011 v 18:25 | Vivianne Nessa Telemnar |  →Kresby←
Tak sem opět něco vrážím :D Je to jenom taková zplácanina, hrozně se mi nelíbí, ale dobré no...

Jsem to já a moje "vyšší já" Vivanessa, ve své vlčí podobě (težko říct, jestli je hezčí v té "lidské" nebo zvířecí :P)...
Je to udělané zase ve Photoshopu, tak se nelekněte, že to i na moje poměry vypadá hrozně :D.

vaše unavená (školou) Vye Vye ^.^

PS: Mělo to být původně do rozpracovaného meme s Cally ( http://wolf-dream.blog.cz/ ), ale nakonec jsem to tam nedala, asi víte proč xD.


Krátká povídka - Zima

10. června 2011 v 21:56 | Vivianne Nessa Telemnar |  →Jednorázovky←
Rozhodla jsem se napsat kraťounkou povídkuk mojí oblíbené knize, Mrazení (Shiver) od Maggie Stiefvaterové, o hlavních postavách, Samovi a Grace. Hrozně se mi líbí jak Maggie popisuje jejich vztah, možná proto mám tu knížku tak ráda, stejně jako druhý díl, Váhání (Linger)...Je to napsané z pohledu obou, Sama i Grace a dějově to zapadá za Váhání. Pro ty, kteří to nečetli to možná bude trošku zmatené, ale myslím že to vadit nebude :).

Sam

Byla zima, příliš zima na konec března, ale v Mercy Falls bývalo chladno dokonce i v létě.
Stál jsem u zamlženého okna a díval jsem se ven, mezi stromy, které dosud nepustily pupeny. Rukama jsem si třel ramena, kolem krku omotanou pletenou šálu od Becka. Chyběl mi. Nechtěl jsem na to myslet, ale chyběli mi, všichni. Beck, Paul, Ulric, a dokonce, i když jsem si to odmítal přiznat, i Shelby. Dal bych cokoliv abych tam mohl být s nimi. Ale nejvíce, nejvíce mi chyběla moje Grace. Ode dne, kdy se proměnila, jsem si zavedl pravidelnou denní rutinu, kterou jsem až na pár vyjímek dodržoval za každých okolností. Ráno sprcha, pak snídaně, knihkupectví, hledat lék pro Grace, večeře, Grace, spánek. Každý den to samé, pořád dokola. V knihkupectví jsem nemohl dát výpověď, i když bych tak získal spoustu času na hledání nějakých informací o vlkodlacích, protože pak bych asi umřel hlady. Beckův účet byl již téměř vyčerpán a já jsem si ho šetřil na placení účtů za elektřinu a vodu. Každý den pro mě ale bylo nejdůležitější výzkum možného léku. Musel jsem ho najít. Slíbil jsem jí, že lék najdu a musím to dodržet za každou cenu. mám přibližně takových patnáct let, né více. Do té doby zůstanu člověkem. Do té doby Grace zůstane vlkem. Po večeři jsem vždycky šel k oknu v hale a okenními tabulkami jsem se díval do lesa a čekal na ni. Přišla vždycky, ale ne vždy mi mohla odpovědět a dát ruce kolem krku. Ne vždy mě mohla políbit na suché rty. Ne vždy jsem mohl zabořit ruce do jejích měkkých světlých vlasů, obejmout ji, jako křehkého ptáčka. A čekal jsem na ni. Byla zima, ale já přesto doufal, že přijde. A ona přišla. Zpoza stříbřitých kmenů vyšla krásná, světlá vlčice a zahleděla se mi do očí, nádherné, něžné oči plné touhy. Grace.

Grace

Byla neskutečná zima.
Byla jsem už vlčice, ale lidské myšlenky mi ještě zůstaly, jako poslední ozvěna lidského bytí ve mně, části, která pod nátlakem studeného vichru pomalu rezignovala a stahovala se do pozadí, jako submisivní jedinec, bojící se o své zdraví. Mezi polštářky na tlapkách jsem měla zaschlé bahno a kožíšek špinavý. Čekal na mě a já jsem v to doufala, musela jsem přijít, i když jsem věděla, že ho nemůžu obejmout, že mu nemůžu položit ruce kolem krku a že mu nemůžu slíbat jeho letmý úsměv z tváře, přišla jsem, protože jsem věděla, že na mě čeká. Opravdu, stál a díval se do lesa skrze zamlženou okenní tabulku, zlaté oči vyčkávavě zahleděné do změti kmenů a křoví, černočerné vlasy ledabyle rozcuchané. Když mě uviděl, rychle otevřel dveře a rozběhl se ke mně, s rozzářeným výrazem v nádherných, neobvyklých očích. ,,Grace!" zvolal, já jsem mu vyběhla naproti a za chvíli mě už pevně svíral v náručí, křehkou bytost která už nepatřila do jeho světa, ale ani do světa tichých stínů skrývajících se v nitru lesa. Držel mě, jako by mě už nikdy nechtěl pustit a já začala ztrácet poslední nitku, která mě držela v lidském světě. Poslední co jsem slyšela, byla slova, která jsem kdysi řekla já jemu, slova, tichounce zašeptaná jako ševelení větru: ,,Zůstaň se mnou Grace." Z hrdla mi uniklo zakňučení a nitka se protrhla.

Sam

Když se odpoutala ode mně, díval jsem se přímo na ni, a všiml jsem si, že z těch nádherných, hnědých očí vyprchal jakýsi třpyt. Její měkké, teplé tělo se ke mně ale tisklo dál se stejnou silou, Grace kňučela a tiskla mi čumák do dlaní a já cítil neskutečné zoufalství, protože jsem ji nemohl přivést zpátky. Tiše jsem proklínal počasí, šeptal jí nádherná slova a skládal je do veršů, přestože jsem věděl, že mě neslyší. Šeptal jsem jí do ucha a nepřestával.

Grace

Cítila jsem teplo jeho těla, pravidelný rytmus bušícího srdce i tep v jeho zápěstích a v pulzujícím hrbolku v důlku na krku. Cítila jsem krev proudící tiše, ale přesto slyšitelně jeho žilami. Cítila jsem, jaké by to bylo, zabořit mu tesáky do masa a nechat ji proudit do tlamy, teplou a báječnou. Věděla jsem ale, že to udělat nesmím. Tiskla jsem se ke svému největšímu nepříteli a nechápala jsem proč to dělám.

Sam

Náhle vstala a ocas stáhla mezi nohy, sklopila uši, světlá vlčice stojící v prachu u mých nohou, neskutečně krásné, smutné a náhle tisíce kilometrů vzdálené stvoření. Z lesa se ozvalo táhlé zavytí. Jdou si pro ni, pochopil jsem. Odsunul jsem se od ní a naposledy zabořil prsty do její měkké srsti, ona mi přitiskla tlamu do mé druhé dlaně a z čenichu jí uniklo tiché zahvízdnutí. Cítil jsem na kůži její teplý dech. Zakňučela a obrátila hlavu za sebe. Podíval jsem se za ni a uviděl jsem je, stáli vedle sebe, tiší a nehybní, ale z jejich postoje nebyl čišet strach nebo agrese. Jenom stáli a dívali se. A lákali. Lákali vlčici, která kdysi bývala mojí krásnou letní dívkou, lákali ji pryč ode mně. V tu chvíli jsem je nenáviděl. Grace se otočila zády ke mně, a váhavě se k nim vydala. Natáhl jsem se po ní, ale bylo to jako bych se chytal křehkého stébla trávy. U nich se zastavila a otočila se na mě. Držel jsem se hnědých očí, dokud nezmizely ve stínu lesa a pak jsem se zhroutil do hlíny a ležel jsem. Prostě jen ležel a plakal jako malé dítě.

Grace

Potichu jako stíny jsme klouzali lesema já ucítila čerstvý pach kořisti. Vůdce smečky zavyl a jeho černým kožichem profoukl studený vítr. Na volání odpoví všichni členové smečky, každý se bude chtít zůčastnit nadcházejícího lovu. Nikdo nebude ignorovat volání rodu.

Extatic mood :P

8. června 2011 v 20:58 | Vivianne Nessa Telemnar
Zdravím všechny potvůrky co mi zavítaly na blog :)

Po dlouhé době mám KONEČNĚ dobrou, ba přímo extatickou náladu, což mi dává zase chuť k psaní, věnování se blogu a kreslení, a to je podle mě skvělé. Napsala jsem tolik stránek Amethysty, jako nikdy, řekla bych, že mám napsanou zhruba pětinu, což sice není moc, ale rozhodně to není ani málo. Asi se taky vrátím na Deviantart, kde jsem už dlouho nebyla a začnu znova kreslit ACEA atd... Ptáte se co je přičinou mé tak skvělé nálady? Možná si vzpomínáte, jak jsem psala že jsem zamilovaná...Ne, nezačal si mě konečně všímat a nedali jsme se dohromady, ale mě konečně spadly růžové brýle, potom co jsem se s ním hrozně pohádala, a došlo mi, jaký je to... Co mě trošku mrzí, je zrada mojí kdysi dobré kámošky, ale stane se... Jinak se mám ale super, jako by mi spadl ze srdce obrovský balvan a já mám konečně čas na sebe, na přátele, na koníčky, na přírodu, magii a školu. Uvidíme jak dopadne vízo, zatím to vypadá dost bledě, oproti mým dosavadním výsledkům, ale na vysokou se počítají známky jenom ze střední, takže od příštího roku se budu muset snažit...

Červen je podle mě úžasný měsíc...je teplo, škola už je taková ospalá a jakoby ubrala plynu, mám narozeniny (27. by the way) a navíc letos máme akademii, což znamená, že se vlastně celý červen neučí, spíš se chystají a připravují místnosti atd. Já jsem se navíc přihlásila na výpomoc v informačním centru, takže celý pátek a sobotu (od 9 do 17 hod) strávím ve škole, ale bude to sranda a už se moc těším :P.

Kam jedete letos na dovču? (pokud teda jedete) Já do Chorvatska, což mě trošku zklamalo, protože miluju nehynoucí láskou Itálii xD a Chorvatsko mi přijde jako nepřítel co se mezi mě a Itálii postavil, takže mě tu od 3.7 do 12.7 neuvidíte...

No, už končím, ještě musím napsat úkol do frániny

Takže se loučím moje vlčátka :P
Vaše Whíí-Whíí (moje nejlepší kámoška Dangee se baví transformací a mutací mojí přezdívky Oo)