Instead of trying to change your past, why don't you try changing your future?
Hopeless dreamer. Crazy with Art. Not very good writer. Freaky book-colector. Anarchist. Revolutionary. Japanofil. Running with wolves. The Dollars member. Potterhead. Hunger Games fan. Warrior in Game of Thrones. Sherlockian. I hunt demons with Supernatural. I cry over fictional boys. Fantasy lover. Otaku and Fujoshi. Wiccan witch. K-pop fan. Totally pesimistic. Farewell.
Skype: maya.ellen
E-mail: maya-ellen-goringtoon@seznam.cz (nezastihnete mě)
Facebook ~ Twitter (skoro tam nejsem)

Newest poem(song): Not So Great After All

Listening Now:
Avalanche
Elite webs:

Listopad 2013

Play Some Punk For Me Baby Cause We Hate The World

3. listopadu 2013 v 23:02 | Vivianne Nessa Ettelea Telemnar |  →Blogerino←
Ahojík!
Uh uh uh, já ten blog zase zanedbávám e-e
Na mou obranu musím přiznat, že zanedbávám ÚPLNĚ všechno; školu, kreslení, čtení, dokonce i tumblr... Prostě jsem úplně vyšťavená, každodenní bolesti hlavy mi taky nepříjdou nijak příjemné, bojuju s přejídáním se/vyhladověním se a jsem dá se říct v totální depce. Já jsem sice vždycky byla cynická jak hrom a taky pesimistická, ale čím víc toho vím o světě a systému, jakým ten svět funguje (myslím teď lidskou společnost), tím hůř mi je. Někdy na to napíšu podrobnější článek, ale jistě mě chápete...

*Kňučí*

Takže tak. Ve škole to vypadá čím dál hůř, lidé mě děsí/znechucují a málokdy vyjdu z domu. Přijde mi, jako bych už ani nežila, ale spíš jenom přežívala... Jediné, co mi tak ještě zvedá náladu, je sledování seriálů - nemusím nad tím moc přemýšlet, a odvádí to všechny myšlenky do jiných realit a světů, než je ten náš, takže mi to vnáší do života trošku optimismu. Pořád téhle skupince závislostí vévodí Death Note. Kdybych si měla zvolit, jakou fiktivní postavu bych mohla zhmotnit, bez zaváhání by to byl Mello. Byli jste někdy beznadějně zamilovaný do někoho, kdo neexistuje? Já jo, dvakrát. Nejdřív to byl někdo, koho jsem považovala za někoho úplně jiného, a podruhé někdo, kdo nikdy neexistoval v hmotné podobě. A já jsem ráda, protože mám ve zvyku totálně si podělat vztahy, ještě než mají šanci začít xD. Prostě na to nemám. Jsem na to asi moc svobodná duše. Takhle, svázaná touhou udělat někoho skutečného a zároveň tu myšlenku na to, nikdy ho nepustit z hlavy, jsem více než spokojená. Nemám chuť se s někým citově zaplést - nemám tu potřebu; a takhle jsem prakticky nezranitelná - zdi které jsem si vybudovala jen tak lehce nikdo nezboří.

To ale není zrovna to, o čem jsem chtěla mluvit. Co jsem chtěla říct, je že Death Note mě drží při životě, ať už tou tragičností, nebo myšlenkou na hezčí budoucnost, to nevím. Co je ale novější závislost, je Shingeki No Kyojin (Attack on Titan) . Anime/manga se zajímavým příběhem, a velkou pravděpodobností, že vaše oblíbená postava dřív nebo později zemře; není mi to povědomé? :') Armin je zlatíčko, je stejný typ jako Mello, je prakticky stejně geniální a já jsem v ráji. Asi jsem úchylná na modrooké blonďáky s mikády. Upřímně, je mi to fuk. Teď abych se dostala k názvu...

I když jsem skoro nekreslila (důvodem bylo taky z části to, že se mi někdy v polovině září zkazil notebook, a do poloviny října jsem ho neměla), NĚCO jsem přece jen stvořila; inspirována novou závislostí popsanou výše, starou obnovenou závislostí (starý dobrý punkrock baby) a vlastním motivačním proslovem "draw people more you little shit* jsem vykouzlila tohle:
(klepnutí SEM by vás mělo poslat na DA pro originální obrázek)
Armin a Eren, hlavní postavy toho anime, v punk rock stylu. Zbožnuju martensky (boty, co má Armin na sobě. Jsem hrdou majitelkou jednoho, vínově červeného páru. Ano, jsem taky úchylná na boty.). No, myslím, že moje myšlenky byly ve 3 ráno už tak rozjeté, že jsem si tu tématiku nemohla odpustit. Nevím, jestli by z toho hrdinové byli nadšení. Ale kdo ví. Však punk rozvíjí kreativitu a individualitu. Nebo ne?

Nádherná ukázka, jak jsou anime i FAO boží :3
Těch titánů co žerou lidi pro zábavu, můžou být zabití jenom přesným vyřínutím části krku a nemusí spát, jíst ani pít, se neděste. Já se děsím. Ehm.

No nic, měla bych se začít učit, je skoro 11. Zítra píšu biolu a dějáček. Život je krásný. Střední sucks.

Díky, že jsem měla příležitost se tady zase trochu vyzpovídat. Asi k tomu nikde jinde nemám prostor...A tenhle blog je pro mě krásná sbírka vzpomínek na dny, kdy bylo ještě fajn.

Sayonara, Vaše Vivie

A Reia, která nemá co dodat.